Česko
Slovensko
Narazil jsem při pročítání starých čínských pohádek na tuto perlu a nemohu než se nepodělit.
Pohádka o dvou hliněných nádobách
V Číně měl jeden nosič vody dvě hliněné nádoby. Visely na obou koncích klacku, který nosil na krku. Na jedné nádobě byla prasklina, naproti tomu ta druhá byla dokonalá a vždy nesla plnou míru vody. Na konci dlouhé cesty, která trvala od potoka až k domu, měla prasklá nádoba vody jen polovic. Celé dlouhé roky to šlo den, co den a nosič nosil domů jen jednu a půl nádoby.
Dokonalá nádoba byla pyšná na svůj výkon, vždyť přinesla pokaždé všechnu vodu. Ale chudák prasklá nádoba se styděla za svoji nedokonalost a cítila se uboze, protože byla schopna jen polovičního výkonu.
Po letech sloužení oslovila nosiče u potoka: ,,Stydím se, protože voda teče po celou cestu domů." Nosič jí odpověděl: „Všimla sis, že byliny které sazím rostou jen na tvé straně? To proto, že jsem vždycky věděl o tvém nedostatku a na tuto stranu jsem rozséval semena bylin. To ty jsi je každý den zalévala, když jsme se vraceli domů. Já roky sbírám tyto krásné bylinky, abych si ozdobil svůj stůl, doplnil svou chchi a krev. Kdybys nebyla taková, jaká jsi, tak by tato krása nemohla rozzářit můj život."
Všichni máme své osobní chyby. Všichni jsme prasklé hliněné nádoby. Ale tyto chyby, které jsou v každém z nás jedinečné, dělají život tak velmi zajímavým a vzácným.
Každého můžeme přijmout takového, jaký je, vidět v něm nejen to dobré, ale zároveň si uvědomit a respektovat i to špatné a tak je to v pořádku.
Přeji všem prasklým hliněným nádobám krásné svátky Němec Tomáš
