V Číně měl jeden nosič vody dvě hliněné nádoby. Visely na obou koncích klacku, který nosil na krku. Na jedné nádobě byla prasklina, naproti tomu ta druhá byla dokonalá a vždy nesla plnou míru vody. Na konci dlouhé cesty, která trvala od potoka až k domu, měla prasklá nádoba vody jen polovic. Celé dlouhé roky to šlo den co den a nosič nosil domů jen jednu a půl nádoby.